Hatérie (Rhynchocephalia)
 Přezdívá se jí živoucí zkamenělina. Chcete vědět proč? Čtěte dále. |
|
Hatérie se vyvinuli v době dinosarů v druhohorách a v téměř nezměněné podobě žijí dodnes. Jejich anatomická stavba je primitivní a má příbuzné znaky s obojživelníky a rybami. Na hřbetě zad mají špičaté šupiny, které trochu připomínají některé opancéřované dinosaury a na hlavě mají zachovalé třetí oko, které je uloženo mezi temenními kostmi. Podle všeho ale tímto okem nevidí.
Tato starobylá skupina plazů byla v minulosti hojná, dnes ovšem žijí už jen 2 druhy. Dlouho se myslelo, že existuje pouze druh Hatérie novozélandské (Sphenodon punctatus), ale pomocí genetických výzkumů se teprve nedávno zjistilo, že některé hatérie představují příbuzný druh a byly pojmenovány Hatérie Guentherovy (Sphenodon guntheri). Hatérie žijí na cca 20 ostrovech u Nového Zélandu a jejich objev byl vskutku šokující, protože nalézt živočichy, kteří pamatují dinosaury, přičemž většina jich vymřela již před 100 miliony lety, je velmi vzácné.
Tuatara, jak domorodci nazývají hatérii, měří asi třičtvrtě metru, živí se živočišnou potravou, která představuje hmyz, korýše, mláďata obratlovců a další. Spatřit ji je těžké, protože je aktivní převážně v noci, přesto jejich pozorování je nesmírně důležité, protože nám může pomoci chápat život starobylých živočichů a může nám napovědět něco více o evoluci.
Zajímavé je i jejich rozmnožování. Samice se páří jednou za 4 roky, snáší 10 - 12 vajec do hnízda, které před tím vytvoří a inkubace vajec trvá 11 - 16 měsíců. Rozmnožují se tedy velmi pomalu, ale příroda to vynahradila jejich dlouhověkostí. Dožívají se totiž přes 100 let. Přesto jsou dnes hatérie vysoce ohroženou skupinou vyhynutím. Svůj podíl má na tom i globální oteplování, protože při inkubaci vajec závisí pohlaví mláďat na okolní teplotě, a tak se ve větších teplotách rodí mnoho samců a alarmující malý počet samic. Vědci se rozhodli hatériím pomoci a uměle inkubují jejich vajíčka za nižších teplot, aby se rodilo více samic. I přesto však tento druh nemá vyhráno, změny klimatu na dnešní planetě se totiž dějí mnohem rychleji než v minulosti, a tak je přizpůsobování hatérií, stejně jako i ostatních ohrožených druhů mnohem složitější a především není tak rychlé, jak by potřebovalo být.
Zdroj informací:
Tuatara, jak domorodci nazývají hatérii, měří asi třičtvrtě metru, živí se živočišnou potravou, která představuje hmyz, korýše, mláďata obratlovců a další. Spatřit ji je těžké, protože je aktivní převážně v noci, přesto jejich pozorování je nesmírně důležité, protože nám může pomoci chápat život starobylých živočichů a může nám napovědět něco více o evoluci.Zajímavé je i jejich rozmnožování. Samice se páří jednou za 4 roky, snáší 10 - 12 vajec do hnízda, které před tím vytvoří a inkubace vajec trvá 11 - 16 měsíců. Rozmnožují se tedy velmi pomalu, ale příroda to vynahradila jejich dlouhověkostí. Dožívají se totiž přes 100 let. Přesto jsou dnes hatérie vysoce ohroženou skupinou vyhynutím. Svůj podíl má na tom i globální oteplování, protože při inkubaci vajec závisí pohlaví mláďat na okolní teplotě, a tak se ve větších teplotách rodí mnoho samců a alarmující malý počet samic. Vědci se rozhodli hatériím pomoci a uměle inkubují jejich vajíčka za nižších teplot, aby se rodilo více samic. I přesto však tento druh nemá vyhráno, změny klimatu na dnešní planetě se totiž dějí mnohem rychleji než v minulosti, a tak je přizpůsobování hatérií, stejně jako i ostatních ohrožených druhů mnohem složitější a především není tak rychlé, jak by potřebovalo být.
Zdroj informací:
Papáček, M. a kol. (2000): Zoologie, Scientia, 3. vydání
Štěpánek, O. (1973): Kapesní atlas ryb, obojživelníků a plazů, SPN, Praha, 3. vydání
Štěpánek, O. (1973): Kapesní atlas ryb, obojživelníků a plazů, SPN, Praha, 3. vydání
Zde hledá